Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta za polární kruh do Finska

10. 1. 2007

Přípravy

 

Základem zahájení všech příprav bylo stanovení pevného termínu (2.7.2005). Tak to bychom měli, tak teď už jenom nějak sehnat prachy a dát do pořádku mašiny. Pokus o sehnání sponzorů nedopadl zrovna nejlíp a tak jsme si na většinu výdajů museli vydělat sami. Nebylo to jenom tak. Jelikož bylo všechno na poslední chvíli, museli jsme pořádně zabrat. V práci jsme trávili všechen náš volný čas. Někdy jsme odcházeli až po dvaceti hodinách.

 Ovšem podařilo se nám sehnat i pár příznivců, bez kterých by se naše cesta nejspíš vůbec neuskutečnila. Firma Motomix-Vorel-Zlín se postarala o výborný stav našich strojů, na cestu jsme byli vybaveni kompletně zrepasovaným rezervním motorem a spoustou náhradních dílů. Po finanční stránce nám nejvíc pomohla obec Horní Lideč, Dřevovýroba Slánský a autoopravna Orság. Pohodlná sedla a perfektní sady brašen nám ušil pan Molek ze Zděchova. S nemalým zbytkem dalších věcí nám pomohly naše rodiny. Nejrůznější dolaďování probíhalo ještě před odjezdem.

 

Odjezd 2. 7. 2005

 

Ráno nám počasí ani při nejmenším nepřálo, ale jelikož jsme tvrdí ogaři z valašska, vyjeli jsme i za hustého deště. Na start se s námi přišli rozloučit naše přítelkyně, rodiny, sponzoři a spousta dobrých známých se slovy: „Kdybychom se už neviděli, tak veselé vánoce“ jsme „natočily vrtule“ a vyjeli na sever. Ani nám nějak nepřišlo, že sedíme na stroji, který jsme za našich dětských let více natlačily než najezdily.

 

Cesta

 

Za hustého deště jsme vyrazily směr Česká Těšín. První den cesta probíhala hrozně. Až na zaseknutý plovák jsme neměli žádné potíže. Pomalu jsme se zbavovali trémy, nejistoty a přeskládáním zavazadel také bolení našich sedacích partií. Na hraničním přechodu jsme ještě dostali vyndáno od celníků za to že nesvítíme a taky za to, že jsme právě vyjeli ze zákazu vjezdu. Jelikož jsme ráno vyjeli až o kolo desáté hodiny, ujeli jsme do večera „pouhých 200 km“. Večer jsme zakotvily pár kilometrů za Katovicemi. Místo na nocleh jsme sehnaly bez větších problémů. Spali jsme na zahradě jednoho rodinného domu. Co víc si přát? Výborná večeře, teplá snídaně a na spaní čerstvě posečený měkoučký trávník.

 

3. 7. 2005

 

Na druhý den ráno jsme zaspali. Vzbudila nás až naše hostitelka (8.30 hod.). Cesta ubíhala docela pomalu. Samá rovina. Ono se to nezdá, ale když se jede čtrnáct hodin pořád rovně, už to leze celkem na nervy.

 Neuvěřitelnou rychlostí (40 km/h) jsme dojeli do Varšavy. Ve městě jsme docela bloudili, ale kdo má hubu, ten se neztratí. Auta jezdila ve městě docela rychle a předjížděla nás téměř všude a ze všech stran. Vzhledem k naší nadměrné šířce to bylo docela nebezpečné. Proto jsme jeli vedle sebe, aby nás nikdo nemohl předjet. Za náma se třicítkou táhly dlouhé kolony aut, všichni troubily a byli naštvaní, ale my jsme byli konečně v „bezpečí“. No co vždyť tam nebyl jen jeden jízdní pruh.

 Po cestě jsme potkávali hodně motorkářů. Všichni nás zdraví a obdivují naše mašiny. Na večer jsme dorazily do města Lojza (nebo tak nějak). Nocleh jsme si zajistili opět na zahradě jednoho rodinného domu. Opět jsme byli překvapeni teplou večeří. Poláci jsou opravdu přátelští a pohostinní lidé. Druhý den jsme ujeli něco přes 400 km. Tak že nad plán.

 

4. 7. 2005

 

Třetí den ráno jsme se na benzině konečně osprchovali a o nějaké to kilo lehčí jsme vyrazily směr Litva. Cesta byly pořád stejně ubíjející, stroje i počasí kupodivu OK. Nejhůř se jelo okolo poledne. Před únavou jsme vždy utekly na benzínku ke chladničce s redbulem. Chvíli po dvanácté jsme přeletěli litevské hranice. Třetí den se opět neobešel bez několika dopravních přestupků (jízda po dálnici v protisměru, přejíždění přes dělící pás dálnice…….). Ve 23.00 hod. jsme zakotvily na malém statečku. Noc zde byla docela krátká a drzí komáři nás štípali i přes několik vrstev oblečení.

 

5. 7. 2005

 

Plán zněl jasně – Tallin. A přes to nejede vlak.

 Začal mi blbnout tachometr, ale kašlal sem na to. Stejně jsem ho nesledoval. Těsně před Rigou jsme měli odbočit, ale já zapomněl a udělal jsem si zajížďku (tam i zpět 40km). Petr odbočil správně a asi hodinu na mě musel čekat. To je tak, když se nedívám do zrcátka a nesleduji telefon. V Lotyšsku jsme se konečně dostali k moři. Překvapily nás písčité pláže a poměrně teplá voda. Nemohli jsme odolat a museli tam skočit. Asi po hodině jsme vyrazili. Ale jen na chvilku, protože nám někde v horách došel benzin a nějaký ten kilometr jsme museli tlačit. Z Estonska jsme si moc zážitků nepřivezli, protože tam kromě lesů a pár měst nic není. Snad jen to že je tam znát velký vliv bývalé SSSR, hrozná architektura, samý beton a šeď.

 

6. 7. 2005

 

Nad ránem jsme přijeli do Tallinu. Terminál trajektu byl otevřen až od osmi hodin, proto jsme si trochu zdřímli na lavičce. Petr šel zatím ulovit něco ke snídani (benzinka – bageta a nejlevnější balená voda). Plavba na trajektu byl úžasný zážitek, v našem případě umocněn tím že náš trajekt (Romantika) byl vůbec největší lodí která na té trase jezdí. Za necelé tři tisíce nás dopravil do Helsinek, odkud jsme vyrazili směr Lahti. Po nějakém tom bloudění jsme se ocitli na dálnici, kde nás zastavila policie, asi po 5 km jízdy čtyřicítkou za námi. Vše se obešlo bez pokuty. Po důkladné kontrole dokladů pustily majáky a po několika kilometrech dálnice nás převedli na starou cestu. Pozdě večer jsme dorazili do Lahti, kde zase bloudíme. Správnou cestu nám poradily dva vsetínští kamioňáci, které jsme tu náhodou potkali. Jak je ten svět malý! Byla už skoro půlnoc, a my jsme byly hodně unaveni. Vzhledem k příznivému počasí jsme zvolily nocleh pod širákem.

 

7. 7. 2005

 

Ráno jsme se vzbudily úplně mokří. Spacáky, oblečení, no prostě všechno, dokonce i přilby! Proto jsme vzali nohy na ramena a honem pod nejbližší most, kde jsme se oblékli do suchého a nepromokavého a za deště jsme vyrazily dál. Když konečně přestalo pršet, oblečení jsme si pověsily na mašiny a jely dál směr Oulo.

 Po cestě jsme potkali spoustu Harleyů. A všichni mířili jedním směrem. že by nějaký sraz?

 Večer byly naše věci suché, ale raději jsme rozložili stan.

 

8. 7. 2005

 

Krajina ve Finsku byla nádherná – spousta jezer, lesů a půlnoční slunce. Sem tam nějaký ten dřevěný domek. Cestou jsme se dozvěděli že se v Rovaniemi – polární kruh, koná motorkářský sraz. Plni nadšení jsme jeli směr Rovaniemi.

 Za polární kruh jsme se dostali něco po jedenácté. Pocity které jsme prožívali, byli neuvěřitelné. Konečně jsme si splnili sen, za kterým jsme si tak tvrdě šli. Celé město až neuvěřitelně dýchalo severem. V ten moment jsme si připadali jako opravdoví motorkáři. Bylo nám prostě nádherně.

 Ve městě jsme se zdrželi pouze krátce. Hlavní cílem se stal motorkářský sraz vzdálený necelých 40 km od Rovaniemi. Celou cestu jsme měli obavy z toho , zda nás motorkáři mezi sebe přijmou. Největší zklamání jsme zažily, když jsme před vstupem do areálu, spatřili ceduli private. Tak že soukromá akce a mi jsme v perdeli. Asi po půl hodině rozmýšlení sme se konečně rozhodli. Reakce pořadatelů u vstupu byla opravdu velmi zajímavá. Oči jim málem vypadly z důlků a nejspíš si mysleli, že se jedná o nějaký hloupý žert. Ani se jim nedivím. Skoro tři hodiny v noci. Většina lidí se pomalu chystala ke spánku a v tom bzučení dvou šílených a k prasknutí naložených skoromotorek. Když jsme si sundali přilby a oni uviděli dva totálně vyčerpané a špinavé Čechy kterým je sotva 19 let (17 a 19), propadli smíchu a bez poplatku (30 euro) nás pustili do areálu. Ještě jsme ani nesesedli z mašin a už nás vítali pivem a různým alkoholem. Náš litr domácí slivovice taky nezůstal dlouho v batohu. Ten den jsme konečně usínali s tím, že jsme něco dokázali.

 

9. 7. 2005

 

Tak a teď konečně den odpočinku. Na srazu jsme se měli opravdu výborně. Jídlo a pití jsme měli zajištěno zdarma. Celý den jsme popíjeli, koupali se v řece Kemioku a povídali si s motorkářema. Bylo nám opravdu super. A ukázalo se, že i ty do půl pasu potetované a šíleně zarostlé zjevy jsou moc milí a přátelští lidé, se kterýma nám bylo moc dobře. Na srazu jsme se jako diváci zúčastnili závodu ve sprintu starých krosových motorek, které z převážné části tvořily Jawy a Čezety. Naše cesta nemohla mít lepší cíl.

 „Když jsme plánovali cestu do Rovaniemi, tak nás ani ve snu nenapadlo že se trefíme do termínu a místa konání nějakého srazu. Nebýt potetované hárleykářky, která nás potkala cestou a pozvala na něj, tak se o srazu stejně nedozvíme!“

 

10. 7. – 16. 7. 2005

 

Cestu na zpět již moc rozebírat nebudu. Obešla se bez větších potíží a na rozdíl od cesty tam jsme konečně víc jedli. Místo stanu jsme jen přehodili celtu přes oba pionýry a vyspali se mezi nimi.

 

 

Informace o cestě

Cesta nám trvala 14dní tam i nazpět. Takže jsme měli na jednu cestu tak 6dní. Celková délka byla 4950km. Za den to dělalo v průměru 400km, to v praxi znamená někdy jen 200 a jindy zase 700km. Cestovní rychlost byla cca40km/h, průměr podstatně nižší. Denně jsme jezdili něco okolo 10-14 hodinami. Extrém byl 25 hodin!
Můj pionyr bral nějakých 2.4l/100km, což bylo asi o 0.2 litru víc než druhý, mám totiž vybroušené přepouštěcí kanálky.Při cestě se na druhém pionýrovi musela obyčejná svíčka vyměnit za NGK, tím se spotřeba naturalu95 srovnala.Benzín jsme mazali olejem Valvoline pro závodní motory, plná sintetika. Při plném zatížení jsme najeli na jedno natankování cca200km.

 

 

Náhledy fotografií ze složky finsko

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Celoživotný zážitek

(Michal, 6. 6. 2010 21:56)

Chalani ....myslím že sa budem opakovat ale Ste ozajstný BORCI s velkým B ....obdivujem vás že dokážete z takovýma legendárnýma skútrama :D takovéto veci.já také vlastním tento stroj a sem spokojný.nejste zaregistrovaný na facebooku ??

klobouk dolu hoši

(Reno, 28. 11. 2007 20:42)

CHlapi tak to jste fakt FRAJEŘI klobouk dolu

hmm

(kls, 23. 10. 2007 23:14)

a co takhle na Bajkal, troufáte si?

mazec

(kenny, 2. 9. 2007 15:32)

panove respekt!:) uz se tesim na sve podobne zazitky... jenze na pinckovi si to asi netroufnu... jak rikam, respekt!

poklona

(bosik, 6. 7. 2007 23:23)

Kluci skladam vam velkou poklonu za to odhodlani s ktery ste do toho sli ja nejvic najel na pionyru 150km za den a tyden sem si nemoh sednout :D.Takovy mali dotazek psali jste ze mazete plnou syntetikou a jaky ste davali pomer olej:benzin?

hehe...

(oblak, 14. 3. 2007 4:50)

tohle dát na fichtlech......tak to klobouk dolů :)))))

ste borci

(milanek, 4. 3. 2007 22:22)

co dodat snad mi jen chybi pocty kilometru a kolik vam to bralo jinak vsechna cest ujet tohle na fekalovi je nejmin 10x tezsi nez na trinde a i to je jesne nejmin 2x horsi nez na japonci takze jste 20 nasobni bodci nejmin

Bezva cestopis....

(Jirka, 4. 2. 2007 19:07)

Vas cestopis jsem si precetl s chuti a na jeden zatah, jelikoz se letos chystame taktez za severni polarni kruh------ale pojedem dvema auty a do Norska-zpet pres Svedsko.
Moje stranky: www.hladomorna.estranky.cz
a na nich to pak mozna bude popsane...cao--Jirka.